Úvod do termografie

Z Encyklopedie o termovizi a termovizní diagnostice - Termowiki

Infračervená termografie, někdy též termální snímkování, je věda zabývající se detekcí, zobrazováním a vyhodnocováním elektromagnetického záření v oblasti 0.7 až 300 mikrometrů (1 až 430 THz). Výsledné detekované záření se zachycuje na speciální maticový snímač (v případě klasických termokamer se jedná nejčastěji o bolometr), který plní stejnou funkci jako fotodetektor u fotoaparátu nebo kamery.

který vytváří termosnímek, odborně pak termogram.

Termografie je technická věda, proto je postavena na fyzikálních zákonech a principech. K tomu abychom mohli plně pochopit základní charakter a princip termografického měření je nutné seznámit se s několika pojmy. Především je nutné pochopit principy elektromagnetického vlnění a spektrální rozložení energií vyzařovaných měřeným objektem. Proto se v následujících kapitolách seznámíme s důležitými zákony a pojmy.

Fyzikální souvislosti

Fyzikální zákony, jevy a definice, které souvisí s problematikou termografie jsou:

• teorie elektromagnetického pole,
• radiometrie a radiometrické veličiny,

,

Teorie elektromagnetického pole popisuje šíření a, pro některé situace, také vznik elektromagnetického záření, které je (v jisté části spektra, viz články spektrální propustnost ovzduší a Planckův vyzařovací zákon), předmětem zájmu v termografii. Radiometrie pomocí radiometrických veličin popisuje vyzařování, síření a ozařování elektromagnetického záření z hlediska optiky

Kirchhoffův zákon Planckův vyzařovací zákon (a je)